Velbloud
jednohrbý

Březost trvá 11–12 měsíců. Mládě je po porodu slabé a několik dnů ještě polehává, matka je kojí 10–12 měsíců. Dospívá ve třech letech.

Velbloudi se pouštním podmínkám umí neskonale dobře přizpůsobit. Úzké štěrbiny nozder se při písečné bouři semknou a brání pronikání jemných pískových částeček. Uši chrání husté chomáče srsti a oči dlouhé dvojité řasy. V případě nutnosti zakryje velbloud oční bulvu průhledným víčkem a začne slzet, aby vyplavil případná zrnka písku. Pociťuje-li velbloud ohrožení, či se potřebuje bránit, používá 3 zbraně. Kouše, kope a plive. Sliny s bachorovou tekutinou dlouho střádá, ve chvíli, kdy je munice dostatek, vyhledá terč a plivne. Agresivní bývají převážně samci v říji, případně samice, když brání svá mláďata.

V divoké formě se v přírodě nevyskytuje. Dodnes není zcela jasný jeho původ, k domestikaci došlo asi před 6 000 lety. V současné době se chová především v severní Africe, na Arabském poloostrově, Pákistánu a Indii. V některých oblastech vytváří polodivoké populace. V Austrálii, kde byl dovezen v polovině 19. století, žije divoce až půl milionu velbloudů. Hrb neobsahuje vodu, jak se někteří lidé mylně domnívají, ale tuk. V případě nouze ho metabolizují na energii a vodu, ale odvádí i tělesné teplo. Bez vody podle okolní teploty vydrží 4-15 dní, tolerují až 30% ztrátu tekutin v těle, což žádný jiný savec nedokáže. Jakmile však dorazí do oázy, mohou během patnácti minut vypít až 150 litrů vody. Velbloudi mají dobře vyvinutý čich a rozpoznají vodu na vzdálenost 17 km. Velbloud je také jediným savcem, jenž má oválné červené krvinky, které mu usnadňují průtok krve v případě dehydratace a současně při nárazovém příjmu tekutin mnohonásobně zvětší svůj objem. Ve vazbě na okolní teplotu dokáží se svou tělesnou sami výborně pracovat, což je ojedinělé. V případě potřeby, tzn. při velkém horku, ji umí snížit až na 31 °C, případně teplo kumulovat a ve chvílích chladu se nahromaděným teplem zahřát.