Etický kodex v chovu zvířat
ETICKÝ KODEX CHOVU ZVÍŘAT V ZOO OLOMOUC
OTÁZKY A ODPOVĚDI
Moderní zoologické zahrady se stále více zapojují do ochrany přírody, a to nejen chovem ohrožených druhů zvířat ve svých zařízeních (tj. ex situ), ale stále častěji a intenzivněji se soustřeďují i na ochranu přímo v místech původního výskytu vybraných druhů (tj. in situ). Není nám lhostejné, že stále roste počet druhů zvířat a rostlin, které jsou zařazeny do mezinárodního Červeného seznamu ohrožených zvířat (IUCN Red List of Threatened Species), kterým hrozí vyhubení. Aktuálně byla ohodnocena situace u téměř 106 000 druhů (živočichů, rostlin, hub), přičemž okolo 28 000 z nich bylo zařazeno mezi druhy ohrožené vyhubením.
Naše zoo je členem UCSZOO, WAZA, EAZA, EARAZA a je zapojena do řady mezinárodních záchranných programů. Členství v těchto mezinárodních organizacích má svá pravidla, která musí členské zoo respektovat.
K čemu vlastně slouží zoo, jaké je jejich poslání?
Zoo slouží jako „Noemovy archy“, které uchovávají druh v lidské péči, jelikož situace v přírodě se může kdykoliv dramaticky změnit. A pak bude potřeba populaci v přírodě posílit zdravými a silnými jedinci ze zoo (pokud je to u daného druhu možné). U druhů, kde není možnost návratu do přírody, jsou tak zoologické zahrady posledním místem jejich záchrany pro další generace. Hlavním cílem a posláním zahrad je proto dlouhodobě udržet stabilní a geneticky variabilní populaci ohrožených druhů zvířat v lidské péči. Ochrana druhů tedy stojí na čtyřech hlavních pilířích – těmi jsou 1. ochrana in situ (v místě výskytu daného zvířete), 2. ochrana ex situ (v lidské péči), 3. výzkum a 4. vzdělávání veřejnosti. Navíc díky zvířatům jakožto „ambasadorům“ svého druhu v naší péči získáváme vědecké poznatky o biologii druhu.
Kdo řídí chov zvířat v zoologických zahradách?
Chov zvířat v zoo řídí zoolog ve spolupráci s chovatelským týmem. Mnoho druhů zvířat však spadá do mezinárodních chovných programů (EEP). Každý chovný program EEP pak vede evropský koordinátor s týmem odborníků, který koordinuje chov v rámci celé Evropy. Koordinátor doporučuje přesuny zvířat mezi členskými zoo a zodpovídá za zdravou a trvale udržitelnou populaci druhu v lidské péči.
Jak udržujete zdravou populaci?
Základem chovných programů je ochrana druhu, nikoliv ochrana jedince. Aby byla populace zdravá, musíme dodržovat zásady chovu a umět simulovat situaci, která panuje ve volné přírodě, kdy jednak umožníme reprodukci zvířat, a jednak do chovu pustíme jen ty nejsilnější a nejzdravější jedince, kteří budou předávat dál své vlastnosti na potomky. Je třeba brát v potaz, že v přírodě dochází ke zcela přirozené regulaci populace. Zvíře umírá v důsledku zranění a vykrvácení po vnitrodruhovém konfliktu, nebo je uloveno predátorem a sežráno, či uhyne hladem, případně na onemocnění. Nejvyšší mortalita je u mláďat, cca 75 % uhyne v období po narození a ve chvíli, kdy se oddělují od matky. Chovatelská zařízení poskytují zvířeti dobré chovatelské podmínky, může tedy přežít podstatně více mláďat daného druhu než ve volné přírodě.
Všechna zvířata v zoo se zapojí do chovného programu?
Ne, to ani nejde. Nezapojí se slabí jedinci, případně ti, jejichž geny jsou v daném období nadměrně zastoupeny v populaci, nebo pro ně aktuálně neexistuje vhodný partner / partnerka.
Co se děje se zvířaty, která se nezapojí do chovného programu?
Musíme umět simulovat situaci ve volné přírodě, kdy do chovu pustíme jen ty nejsilnější a nejzdravější jedince, kteří budou tyto vlastnosti předávat dál na své potomky. Mláďata, která se nedostala do chovu, mohou do jisté míry sloužit jako expoziční jedinci, případně jako přirozená potrava pro zvířata ostatní. Jen tak může zůstat celá populace zdravá. K utrácení zvířat v rámci regulace a zachování zdravé populace celého druhu se však přistupuje až po vyčerpání veškerých dalších možností.
Kdy přistupujete k utrácení zvířat?
Považujeme za zásadní, aby byla zvířata fyzicky a psychicky zdravá a měla spokojený život, co možná nejdelší. Žádné rozhodnutí o utracení není snadné a přistupujeme k němu až po opravdu velmi důkladném zvážení, a to tehdy, když dojde k vyčerpání všech jiných možností: 1) jak zvířeti zajistit kvalitní život tak, aby nedocházelo k jeho týrání (třeba v důsledku terminálního stádia nemoci, či v důsledku nezabezpečení welfare jednotlivce i celého druhu), současně 2) aby se zamezilo jeho nebezpečnosti pro ostatní zvířata nebo vůči chovateli, případně 3) s ohledem na zajištění životaschopnosti některých ohrožených populací volně žijících druhů a zamezení jejich vymírání, 4) v konečné řadě, pokud není pro některé jedince místo v domácí zoo a pokud o jedince nemá zájem další taková členská zoo, neboť jiné možnosti omezení reprodukce (antikoncepce, kastrace, oddělování samice) v praxi selhávají. Ve volné přírodě naprosto přirozeně hynou slabší jedinci. Pro mladé jedince je zase kritické období, kdy se osamostatňují od matky a mají menší než 50% šanci na přežití. Často hynou hlady, a dlouho. Mladí samci kopytníků, kteří opouštějí stádo, se v přírodě často stávají kořistí predátorů, kteří samozřejmě též potřebují potravu. Pokud tedy zasahujeme, tak v tomto období. Z hlediska zájmu zvířat to je poctivější než jim nedovolit se rozmnožit vůbec.
Kdo o utracení rozhoduje?
U zvířat z EEP koordinátor, případně komise složená z odborníků dané zoo (ředitel, veterinář, zoologové, ošetřovatelé) v souladu s etickým kodexem dané zahrady. Hovoříme řádově o jednotkách jedinců ročně.
Proč samici nepodáváte antikoncepci, proč nekastrujete?
Kastrace je nevratná a takový jedinec nemá již další život plnohodnotný. Antikoncepce může být sice dočasná, ale antikoncepční přípravky mají řadu vedlejších nežádoucích účinků na vnitřní orgány, hormonální rovnováhu, ale i psychiku a chování zvířat. Po vysazení antikoncepce může samice dočista ztratit reprodukční schopnost. Ze zvířat se tak stávají pouze expoziční zvířata, což se negativně odrazí v chovu, kdy vyřadíme z chovu zvířata, která mohou být geneticky velmi cenná. Tento postup může mít za následek i to, že nám daný druh z přírody vymizí. Ročně se jich z přírody nenávratně vytratí hned několik.
Proč zvířata neoddělíte a tím pádem nezajistíte, aby se pářila méně často?
Koloběh rozmnožovacího procesu je jedním ze základních zvířecích instinktů. Pokud o něj zvířata připravíme, bereme jim půlku jejich normálního vnitřního nastavení. Ve volné přírodě se v určitém období mláďata osamostatňují a mnohá nepřežijí. Vše se řídí zákony přírody. U mnoha druhů je každoroční rozmnožování v souladu s jejich biologií. Prodlužování této doby má často za následky neplodnost, problémy se zabřeznutím v budoucnu nebo psychické strádání zvířat z toho, že se nemohou přirozeně rozmnožovat. Navíc, oddělování zvířat a jejich samostatný chov nepůsobí dobře na jejich psychiku, pokud se výslovně nejedná o samotářský druh.
Proč nenabídnete zvířata do jiných zoo, případně soukromým chovatelům, proč je komukoliv neprodáte?
Zoologické zahrady se zvířaty neobchodují, pohyb zvířat v rámci záchranných programů probíhá zásadně bezplatně, chov není nikterak motivován finančním ziskem. Zoologické zahrady jsou pro nás přednostními partnery. Pokud již nelze odchované mladé jedince umístit do jiných zoo v rámci EAZA nebo dalších seriózních zoologických zahrad ve světě, můžeme je soukromým chovatelům, kteří dodržují zákony, nabídnout, ale pouze za splnění následujících podmínek: druh není řízen v EEP (Evropský ex situ program), zvíře při případném úniku nemůže způsobit ekologickou zátěž ani hospodářské škody a není nebezpečné lidem. Tyto podmínky mnoho zvířat ze své podstaty nesplňuje.
Dále musí být zajištěno, že soukromý chovatel není překupník zvířat (jakákoliv podpora ilegálního obchodu je pro nás zcela nemyslitelná), je renomovaný a je připraven spolupracovat ve prospěch chovaného druhu, bude respektovat přirozené chování a potřeby zvířat. V opačném případě se ze zvířat stávají domácí mazlíčci, kteří jsou pro záchranu daného druhu zcela nevhodní.
Představme si, že umístíme každého úspěšně odchovaného jedince do jiné zahrady. Když přestane stačit její kapacita, umístíme další úspěšně odchované jedince do rukou soukromých chovatelů. A když přestane stačit i tato kapacita? V zoo nereguluje stavy zvířat volná příroda, která je neúprosná. A máme tady rázem přemnožený druh, který už nelze umístit nikam.
Proč přebytečná zvířata raději nevypustíte do volné přírody?
Repatriace (navrácení druhů do míst, které území dříve obývaly, ale v důsledku činnosti člověka vymizely), či reintrodukce (opakované vysazení druhů v místech, v nichž se přirozeně nevyskytovaly, ale v důsledku ztráty přirozeného prostředí mohou být pro něj vhodná) se realizují, pokud je to jen trochu možné. Záchranné programy se však řídí přísnými pravidly Mezinárodního svazu na ochranu přírody (IUCN) a podle nich musí mj. vymizet příčina úbytku zvířat, obzvláště, je-li důvod způsobený člověkem (pytláctví, rozvoj průmyslu, zemědělství, rozvoj civilizace). Ne u všech druhů zvířat je to možné, často je není kam vracet, jelikož lidskou činností byl zcela zničen jejich biotop.
Vypouštění do volné přírody se tedy děje už nyní a jde na to spousta peněz a mnoho zvířat z českých zoo bylo do přírody vypuštěno. Ale ta zvířata se musí i nadále sledovat, a to stojí mnoho času a peněz. V minulosti se bohužel zvířata vypouštěla bez dalšího sledování, což bylo špatně. Pro zvíře to bylo většinou nesmírné utrpení. Protože pokud zvíře vypustíme jen tak, není schopné najít si potravu, najít si úkryt, často je vypuštěno do míst, kde žijí další příslušníci jeho druhu, a ti se k němu nechovají v rukavičkách, není tudíž schopné si obhájit teritorium, nemusí umět s nimi bojovat, může podlehnout i zraněním, je najednou napadáno parazity, protože přišlo z prostředí, které je permanentně veterinárně hlídáno. Takže to, co si laická veřejnost představuje jako „zlatou svobodu“, pro drtivou většinu zvířat neexistuje.
Člověk je tedy příčinou úbytku populace daných druhů zvířat ve volné přírodě?
I přes snahu ochránců přírody je stále velice rozšířeno pytláctví a bohužel se i dnes v bohatých zemích najdou lidé, kteří si koupí například výrobky z kůže vzácných šelem, luxusní psací pero. Mnohá zvířata tak důsledkem pytláctví mizí z volné přírody. Výjimkou nejsou ani případy, kdy si lidé zaplatí za to, aby si mohli zastřelit lva, či jiné zvíře.
Velmi se rozšířil i ilegální obchod s živými zvířaty. Málokdo však ví, že pašovaná zvířata během cesty ze své původní domoviny mnohdy transport v drastických podmínkách nepřežijí, a tak na jedno naživu dopravené zvíře připadá několik uhynulých.
A to nemluvě o kácení deštných lesů a další pro přírodu neblahé činnosti člověka.
ZKRMOVÁNÍ ZOOZVÍŘAT
Co se děje se zvířaty po úhynu?
Se zvířaty ani s preparáty neobchodujeme. V případě úhynu jakéhokoli zvířete projde uhynulé zvíře (kadaver) v prvé řadě veterinární prohlídkou a vyšetřením za účelem stanovení příčiny úhynu. Se souhlasem veterinárního lékaře může být následně nabídnut vědeckým či vzdělávacím institucím (univerzity, výzkumné ústavy, muzea, zoologické zahrady). V opačném případě kadaver končí v asanačním ústavu.
Co se děje se zvířaty po utracení?
Zvířata, která se zranila nebo musela být utracena a jsou vhodná ke krmení, mohou dále posloužit jako krmivo pro masožravce. Toto maso je pro ně přirozenější a nutričně vhodnější. Ani v tomto případě však zvířata nejsou předmětem obchodu, ale mohou být nabídnuta k vědeckým či vzdělávacím účelům.
Tato problematika se řídí platnou legislativou Státní veterinární správy.
ZKRMOVÁNÍ KRMNÝCH ZVÍŘAT
Chováte zvířata cíleně za účelem zkrmení?
Nechováme, jen v určitém velmi omezeném množství chováme krmné hlodavce, ale i ty z větší části nakupujeme.
Jak tato zvířata chováte?
Pro chov krmných hlodavců slouží odchovna, která se řídí stanoveným provozním řádem.
Jakým způsobem je usmrcujete?
Usmrcujeme je v souladu s platnou legislativou podle provozního řádu schváleného Krajskou veterinární správou pro Olomoucký kraj a Státní veterinární správou České republiky.
Jsou tyto chovy řízené, nebo ne?
Ano, odchovy jsou řízené.
Tato problematika se řídí platnou legislativou Státní veterinární správy.
INVAZNÍ DRUHY
Jakým způsobem se Vaše zoologická zahrada staví k chovu invazních druhů živočichů?
Šíření nepůvodních druhů živočichů do naší přírody samozřejmě nepodporujeme, snažíme se mu předcházet a vzdělávat o této problematice veřejnost. Mývalové severní a nosál červený chovaní v naší zoo jsou již stará zvířata bez šance na rozmnožení a po jejich přirozeném dožití již nebudeme v chovu těchto druhů nadále pokračovat. Do té doby bude náš chov registrován dle platné legislativy. Muntžaky malé jsme se rozhodli nadále chovat z důvodu, že Evropská asociace zoo a akvárií plánuje dlouhodobě udržovat a řídit jejich životaschopnou populaci v lidské péči. S tím nicméně také souvisí nutnost vyhovět právním předpisům, a proto kromě oficiální registrace chovu pracujeme i na speciální výjimce umožňující chov samotný včetně rozmnožování a výměny zvířat mezi zoologickými zahradami, která bude do konce roku 2022 dokončena.
TÝRÁNÍ ZVÍŘAT
Dochází v olomoucké zoo k týrání zvířat?
Zoologická zahrada Olomouc chová téměř 400 druhů zvířat. Některá z nich jsou vzácná a ohrožená vyhubením, některá jsou v přírodě i v lidské péči běžná. O všechna zvířata se stará tým kvalifikovaných chovatelů, zoologů a veterinářů, a pokud se týká péče, přistupujeme ke všem zvířatům stejně, nadšeně a obětavě bez ohledu na jejich ohroženost či exotičnost. Kromě toho je olomoucká zoologická zahrada pod stálým dohledem Krajské veterinární správy Státní veterinární správy v Olomouci, která chov zvířat pravidelně kontroluje.
Proč chováte samostatně zvíře, které žije ve skupinách?
Zvířata, která v přírodě žijí společensky, chováme i v olomoucké zoologické zahradě ve skupinách. Pokud je takové společensky žijící zvíře umístěno v ubikaci samostatně, je to vždy přechodný stav, ke kterému jsme museli přikročit z nějakého závažného důvodu a tuto situaci se snažíme co nejrychleji vyřešit. V případě, že tedy dojde k oddělení zvířete od skupiny, děje se tak vždy z pádných důvodů. Jedná se např. o bývalou dominantní alfa samici, kterou skupina zavrhla, slabšího jedince, který je ostatními ze smečky vyloučen, agresivního jedince apod. Přemístěním tohoto jedince do samostatného výběhu v dané chvíli zajistíme zvířatům na obou stranách podstatně větší komfort, než kdybychom k separaci nepřistoupili. V případě, že uhyne zvířeti partner, hledáme pro něj dalšího vhodného do chovu. Pro všechna ze skupiny vyčleněná zvířata taktéž hledáme další umístění i v jiných zoologických zahradách.
UMĚLÉ ODCHOVY
Jaký je váš postoj k umělým odchovům?
Při rozmnožování zvířat jednoznačně upřednostňujeme odchov přirozenou cestou, tedy odchov rodiči, a takto také zvířata prezentujeme návštěvníkům. Umělé odchovy jsou obecně nedoporučovány. Mohou být následně provázeny celou řadou nepřirozených procesů. Mládě se může bránit přirozenému chování, trpět ve vztahu k soukmenovcům, nezačlenit se do smečky, nemusí mít správné sociální návyky, nemusí si případně poradit jako partner nebo jednoho dne jako rodič. U některých druhů jsou ale stanoveny výjimky (je to v případě, že se jedná o druh, kdy je potřeba za každou cenu zachránit každého jedince, a to i umělým odchovem). Těchto druhů je minimum a přistupuje se k nim zcela individuálně. A i tam se snažíme roli rodiče suplovat co nejkratší možnou dobu, případně pouze přemostit určitý čas, kdy se matka o mládě nemůže postarat, nebo se stará nedostatečně, má nedostatek mléka nebo zkušeností. Je potřeba, aby se mladé samice naučily být matkami, což někdy provází několik prvotních nezdarů. Nicméně ve většině případů je toto počínání samice korunováno úspěchem a dokáže to. Když ji ochudíme o tyto „pokusy“, jdeme proti přírodě mnohem víc.
KONTAKT SE ZVÍŘETEM
Je možné navštívit některé výběhy zvířat?
V rámci areálu je možné navštívit několik průchozích expozic (makaci, klokani a psouni, kozy, králíci), přímý kontakt se zvířaty (hlazení a krmení zakoupeným krmivem) je povolen pouze ve výběhu koz zakrslých a v expozici „Králíkovství“. U ostatních zvířat je toto přísně zakázáno. Do bezbariérového kontaktu s některými druhy se dostávají návštěvníci i ve výbězích, kterými projíždí safarivláček, tam však se zvířaty nejsou v přímém kontaktu, protože z vláčku nelze v průběhu jízdy vystupovat. V celém areálu platí návštěvní řád, který je potřeba dodržovat. Není však reálné, aby u každého výběhu každého zvířete vykonával dozor kvalifikovaný personál zoo a suploval tak funkci rodičů, případně doprovodu dětí, kteří za ně nesou zodpovědnost.
Jak se stavíte ke kontaktním zvířatům, je možno si u vás třeba pohladit tygra?
Tygra si nelze pohladit v žádném případě. I v případě ošetřovatele je přímý kontakt s velkými kočkovitými šelmami, medvědy, vlky a některými kopytníky maximálně nebezpečný a byl by hrubým porušením pracovní kázně. Rozhodně se neřadíme mezi zařízení, která úmyslně odebírají mláďata velkých kočkovitých šelem a nabízí návštěvníkům za poplatek přímý kontakt s těmito zvířaty, jsme odpůrci tohoto jednání, které zvířata staví do pozice plyšových hraček. Úplně však nezatracujeme možnost návštěvníků setkat se bezprostředně se zvířaty, u kterým je kontakt možný, mohou to být například domácí zvířata, zvířata terarijní, či taková, která jsou běžně zastoupena v soukromých chovech.
Dochází ke kontaktu ošetřovatele s jeho svěřencem?
Snažíme se, aby chov probíhal co nejvíce bezkontaktně, ovšem v případě veterinárních úkonů i jiných, nezbytně nutných z pozice ošetřovatele či zoologa (ošetření, vyšetření, odchyt, transport, vakcinace, přivolání zvířete na zavolání z důvodu uzavírání a následné údržby výběhu a mnohé další), je samozřejmě potřeba s daným zvířetem nějakým způsobem pracovat. Jedná se o případy, kdy má ošetřovatel posoudit změny zdravotního stavu zvířat, příjmu potravy, projevy sexuálního chování, péči o mláďata, má-li být schopen zvíře přivolat a zavřít z důvodu úklidu a údržby ubikace, musí mít jeho důvěru a musí být schopen se k nim přiblížit při zachování bezpečné vzdálenosti. Pro zvířata, která jsou se svým ošetřovatelem alespoň částečně v kontaktu, představuje jakákoliv manipulace jako veterinární vyšetření nebo ošetření, odchyt, vakcinace, transport a podobné záležitosti mnohem menší stres a nebezpečí než pro zvířata zcela nekontaktní a plachá.
ZOO OLOMOUC A JEJÍ ZAPOJENÍ DO OCHRANY PŘÍRODY
THE KUKANG RESCUE PROGRAM
The Kukang Rescue Program se zabývá ochranou outloňů v Indonésii na ostrově Sumatra, boji proti ilegálnímu obchodu se zvířaty.
TRENGGILING CONSERVATION PROGRAM
Záchranný program na ochranu luskounů na Sumatře a v Indonésii.
UKRADENÁ DIVOČINA (UD)
Cílem této kampaně je informovat veřejnost o pozadí ilegálního obchodu s divokými zvířaty, částmi jejich těl a výrobky z nich.
PROJEKT PRO OCHRANU GIBONA NOMASCUS ANNAMENSIS
V roce 2017 Zoo Olomouc podepsala partnerskou dohodu na in situ projektu zabývajícím se primárně ochranou ohroženého gibona Nomascus annamensis v Kon Ka Kinh national park ve Vietnamu.
MOMENT
Moment je česká nezisková organizace, která zisk z prodeje darovaného oblečení daruje neziskové organizaci Save Elephants, která bojuje různými způsoby proti pytláctví slonů a ilegálnímu obchodu se slonovinou.
DERBIANUS CONSERVATION
Derbianus Conservation je nevládní organizace, podílející se na ochraně biologické rozmanitosti se snahou změnit osud západního poddruhu antilopy Derbyho a dalších druhů antilop v jejich přirozeném prostředí.
STOP PALMOVÉMU OLEJI
Nové plantáže této palmy vznikají zejména vykácením nebo vypálením původních deštných pralesů. Tyto pralesy jsou domovem mnoha druhů živočichů včetně vzácných orangutanů. Olomoucká zoo se rozhodla přispět k tomuto snažení a v provozovnách gastra se zaměřila na výběr surovin i doplňkového sortimentu bez palmového oleje.
CHRÁNÍME MOŘSKÉ ŽELVY
Zoo Olomouc podporovala projekt na ochranu mořských želv v oblasti Berau na severovýchodním Borneu, kde je osmé největší líhniště karet obrovských na světě. Jejich populace tu za posledních 70 let klesla o více než 90 %. Místní lidé kradou z pláží želví vejce a prodávají je do restaurací pro turisty, případně je vyváží, strhávají želvám zaživa krunýře, z nichž vyrábí suvenýry.
RECYKLACE MOBILŮ
Tropické deštné lesy vinou bezohledné těžby dřeva den za dnem mizí. S nimi zanikají i domovy goril, pralesních slonů, antilop bongo a nespočtu dalších zvířat. Do zbývajících pralesů navíc přicházejí pytláci, kteří loví zvířata pro maso. Společnost REMA Systém se zavázala, že za každý mobil odevzdaný v Zoo Olomouc v rámci projektu přispěje částkou 10 Kč na ochranu kamerunské biosférické rezervace Dja.
OCHRANA PŘÍRODY V SOMALILANDU
Za přispění Zoo Olomouc, pospolu s Veterináři bez hranic ČR a Horn of Africa Conservation Alliance byla v Somalilandu zřízena veterinární ambulance v záchranném centru pro volně žijící zvířata a vytvořena biobanka pro uchovávání tkáňového materiálu z volně žijících zvířat na univerzitě v Hargeise. Dochází i ke vzdělávání místních obyvatel v oblasti ochrany přírody.
REPATRIACE SÝČKŮ OBECNÝCH A SOV PÁLENÝCH
Všechna mláďata, která se v Zoo Olomouc odchovají, jsou předávána k repatriaci, na které spolupracujeme jednak s občanským sdružením pro ochranu přírody a krajiny „TYTO“ a také se záchrannou stanicí v Bartošovicích.
OCHRANA CHŘÁSTALA POLNÍHO NA ŠUMAVĚ
Zoo Olomouc je zapojena do monitoringu populace chřástala polního na Šumavě, na který navazují snahy o práci s místními zemědělci na zachování vhodných lokalit pro hnízdění tohoto vzácného ptáka.
Zoo Olomouc vytváří náhradní hnízdní příležitosti pro ptáky (vyskytující se v této lokalitě), nové biotopy, tůně, skalky, spolupracujeme s odborníky z České společnosti ornitologické, České společnosti pro ochranu netopýrů, s Agenturou ochrany přírody, s entomology, herpetology a mnohými dalšími.
ČESKÁ KOALICE PRO OCHRANU BIODIVERZITY (CCBC)
Česká koalice pro ochranu biodiverzity sdružuje a pomáhá neziskovým organizacím chránit faunu a flóru po celém světě i v České republice.
ČESKÁ SPOLEČNOST ORNITOLOGICKÁ (ČSO)
Česká společnost ornitologická zkoumá a chrání ptáky, jejich prostředí a přírodu jako celek a svou činností k tomu motivuje i širokou veřejnost.
ČESKÁ SPOLEČNOST PRO OCHRANU NETOPÝRŮ (ČESON)
Posláním této nevládní organizace je koordinace ochrany a výzkumu netopýrů. ČESON shromažďuje informace a poznatky o problémech, upozorňuje na ně odpovědné orgány a navrhuje jejich řešení.
SPOLUPRÁCE SE STANICEMI PRO HANDICAPOVANÁ ZVÍŘATA
Při nálezu poraněných nebo jinak handicapovaných ptáků i dalších živočichů je nutné obrátit se na organizace, s nimiž spolupracujeme:
Záchranná stanice a centrum ekologické výchovy,
ZO ČSOP Nový Jičín, 742 54 Bartošovice na Moravě
Záchranná stanice dravců a sov Stránské,
ZO ČSOP Sovinecko, Stránské 55, 793 51 Břidličná
Stanice pro zraněné a handicapované živočichy při ZO ČSOP Haná,
Komenského náměstí 38, 798 27 Němčice nad Hanou
ORNIS-ornitologická stanice
Ornitologická stanice Muzea Komenského v Přerově, p. o.
Bezručova 10, 750 02 Přerov
Záchranná stanice Ruda nad Moravou,
M. R. Štefánika 947/11, 787 01 Šumperk
Liga na ochranu zvířat ČR, místní organizace Olomouc,
areál letiště, Neředín 726, 779 00 Olomouc
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, RNDr. Jiří Šafář
Fotogalerie
