Historie — 50. léta | Zoo Olomouc

V padesátých letech vznikla myšlenka založit v Olomouci zoologickou zahradu. Ve středu Olomouce ve Smetanových sadech vznikl počátkem padesátých let provizorní zookoutek. V několika malých ohrádkách zde byli chováni především zástupci naší lovné zvěře (jeleni a srnci), ptáky zastupovaly andulky, pávi a párek bažantů. O zookoutek projevila velký zájem veřejnost a zejména děti. Proto se rozšířením zookoutku začal vážně zabývat tehdejší Krajský národní výbor (KNV) a jeho realizací pověřil odbor přírodních věd Krajského vlastivědného muzea v Olomouci. Kolektiv jeho pracovníků v čele s RNDr. Vladimírem Strnadem zahájil činnost 1. ledna 1951 a vypracoval několik studií o možnostech zřídit zoo v Olomouci. Rok poté, v únoru 1952, byla svolána schůze Biologické společnosti v Olomouci, která ustanovila "Přípravný výbor pro zřízení zoologické zahrady Olomouc" ve svazku se SLUKO (Studijní lidový ústav krajského musea v Olomouci). Nová komise poprvé zasedala 10. března.

Jedním ze základních bodů jednání byl výběr místa pro vznikající zoologickou zahradu. Kromě umístění v centru města ve Smetanových sadech padl i návrh na okolí hejčínského cukrovaru. Na základě krajinářských, klimatických, geologických a dopravních výzkumů byly vybrány plochy bývalého panství kláštera Hradišťského na Kopečku. Krajský národní výbor v Olomouci 31. března 1952 udílí souhlas ke zřízení zoologické zahrady severovýchodně od obce Samotišky na parcele 291/1 o rozloze asi 25 hektarů. Nakonec se velikost celého areálu budoucí zoo ustálila na 42,5 hektarech, především jehličnatých a borových lesů na jižně a západně orientovaných úbočích. Výměra zoo zůstala do současnosti v podstatě nezměněná. Odborníci dodnes oceňují členitost terénu vybraného území, které umožňuje budovat výběhy, připomínající životní podmínky zvířat ve volné přírodě. Z dopisu SLUKO z 31. 3.1952 vyplývá, že pro zajištění pitné vody měla sloužit stávající studna a užitková voda měla být získána přehrazením údolí s potokem. Zřízení zoologické zahrady se mělo dít etapově, na rok 1952 byly plánovány hlavní úpravy příjezdových cest a vodního zdroje. Dále se uvažovalo o vypracování situačního a zastavovacího plánu se zásadním vyřešením příjezdových komunikací ze Samotíšek a Svatého Kopečka.

Mezitím se plně rozvinul nábor dobrovolných pracovníků pro výstavbu Krajské zoo. Již 4. května 1952 slavnostně přivítal první brigádníky předseda přípravného výboru Dr. Schwáb a zástupci tehdejšího Krajského národního výboru, Městského národního výboru a Krajské správy lesů. Mezi dobrovolníky se hlásili zástupci KNV, Klubu esperantistů, pionýři a další. Práce zahájil Dr. Schwáb, S. Janiš - místopředseda KNV a plánovací referent, kteří porazili první strom stojící v trase nové cesty. Pro propagaci vznikající zoo byl vydán plakát, který měl veřejnost seznámit se zahájením výstavby krajské zoologické zahrady a přilákat další brigádníky. O zahájení výstavby zoo byl údajně natočen i dokumentární film.

Během tří týdnů byla vybudována první cesta a druhá byla před dokončením. Postupně pokračovala výstavba jednotlivých objektů a ubikací pro zvěř, hloubení nádrže pro rybník, opravy hospodářských budov a oplocování areálu budoucí zoo. V tomto období předložil Doc. Dr. Ing. Kostroň způsoby montáže ohrad pro spárkatou zvěř. Současně probíhala i těžba jehličnatých lesních porostů, které byly místně nahrazeny smíšeným lesem. Práce se částečně realizovaly pod patronací velkých podniků. Vedení národního podniku Sigma přijalo patronát nad čerpací technikou (závlahy, zajištění pitné a užitkové vody) pro vznikající zoologickou zahradu. N. p. Prefa zase v roce 1953 zajistil oplocení celého areálu. V témže roce bylo zakoupeno koňské spřežení k usnadnění místní dopravy materiálu.

Po dokončení hráze vodní nádrže v roce 1954 bylo vystavěno jedenáct velkých voliér pro ptáky na vrstevnicové cestě (tři z nich stojí dodnes - voliéra pro puštíky a kalousy, sovy pálené a sovice sněžné). Dále pokračovaly lesnické práce a započalo se s opravami hospodářských budov. Z bývalé hospodářské stodoly a chlévů po přestavbě vznikly kanceláře, skladiště, byty. Vystavěly se také provizorní dřevěné přístřešky, které sloužily jako seník, stolárna, dílny a garáže. Problematické bylo i zavedení elektrického proudu, který byl instalován jen v kuchyni.

Členové výboru nepolevovali v přípravných pracích pro vznikající zoo. Jednatel Dr. Strnad navštívil Zoo Bojnice u Prievidzy, aby si prohlédl tamní vznikající zoologickou zahradu. Přátelskou návštěvu uzavřel zhodnocením a studiem terénu, své výsledky shrnul v sestavení hlavních rysů projektu výstavby Zoologické zahrady nitranského kraje, v nichž využil zkušeností s budováním olomoucké zoo. Za cenné zkušenosti a rady získal od ředitelství Krajského muzea nitranského kraje jako projev vděčnosti živého koloucha. Ten se stal jedním z prvních chovanců Krajské zoologické zahrady v Olomouci.

Zpočátku byla zoologická zahrada budována jako zoo oborového typu. Na tehdejší dobu v poměrně prostorných výbězích, byli chování především zástupci naší fauny. V kopcovitém terénu s mírnými i prudšími svahy byla snaha umístit zvířata, tak jak žijí ve volné přírodě. Původní výběhy byly vybudované svépomocí za pomoci mnoha nadšenců především ze dřeva vytěženého přímo v areálu a teprve později byly nahrazovány konstrukcemi z kovu. Po deseti letech od otevření zoologické zahrady bylo vykázáno 95 000 brigádnických hodin v celkové hodnotě 4 000 000 Kčs, o dva roky později to bylo již 108 000 hodin a v roce 1981 se uvádí 196 000 odpracovaných hodin.

Ve svazku se SLUKO byla zoo až do konce roku 1954. Od 1. ledna 1955 byla samostatnou podřízenou organizací kulturního odboru rady KNV (Krajského národního výboru) v Olomouci. Od 1. srpna 1958 se stala kulturně - osvětovým zařízením odboru školství a kultury rady MěNV (Městského národního výboru) v Olomouci kam byla převedena z KNV. Od roku 1953 do roku 1957 byly po obnově porostu upraveny komunikace, oplocení a bylo vybudováno několik základních ubikací a výběhů. V roce 1957 probíhala přestavba stodoly a chlévů na obytné místnosti, zazimování pro zvěř a uložení píce a materiálů. Nákladnější a složitější stavby následovaly postupně v dalších letech. Většina z původních pavilonů a klecí již neexistuje nebo prošla rekonstrukcí tak, aby vyhovovala současným požadavkům na chov zvířat a jejich potřebám a návštěvníkům umožnila prohlédnout si zvířata v estetickém prostředí. Stavba probíhala podle generálního plánu tzv. "Generelu výstavby zoo" schváleného 12. srpna 1952. Později došlo k revizím a změnám v generelu tak, aby vyhovoval potřebám rozvíjející se zoologické zahrady. Žádost o první změny je zaznamenána již v roce 1963.

Založení Zoo na Svatém Kopečku bylo zpočátku přijímáno veřejností se značnou nedůvěrou. Zvláště vzdálenost od centra města se mnohým jevila jako nevyhovující. Později se ale ukázalo, že bylo vybráno nejlepší místo z celého blízkého okolí Olomouce. Nejvíce byl odsuzován chov zvěře v zajetí a mnozí jej označovali jako týrání zvířat. Teprve postupným seznamováním veřejnosti se životem zvířat a pravidelnými besedami s odborným výkladem byly tyto názory vyvráceny. Také obyvatelé na Svatém Kopečku, zejména ti sousedící se zoo, byli nespokojeni. Stížnosti se vyskytovaly hlavně v letním teplém počasí, a to na zápach, který pronikal ze zoologické zahrady.

Již brzy po otevření se zoo stala vyhledávaným místem rekreace a odpočinku a setkávala se s čím dál větší oblibou u veřejnosti. V průběhu let se záměr založit zoo na Svatém Kopečku velmi osvědčil přesto, že je vzdálená více než 10 kilometrů od centra Olomouce. Příznivé podmínky v nadmořské výšce 360-390 metrů vyhovují rekreaci, turistice, cykloturistice, houbaření a v zimním období i běžkovému lyžování. Mnoho návštěvníků zoo nevynechá možnost prohlídky baziliky Navštívení Panny Marie. Svatý Kopeček se stal centrem výletů i víkendové rekreace nejen obyvatel Olomouce a blízkého okolí ale i návštěvníků ze všech vzdálených koutů naší republiky i ze zahraničí.

3. června 1956 byla zoo slavnostně otevřena. Prvním ředitelem byl 8. března 1956 jmenován radou KNV RNDr. Václav Roubíček. Pracovalo v ní 17 zaměstnanců většinou bez odborného zoologického vzdělání, byli to především nadšenci s vřelým vztahem ke zvířatům. V prvním roce se vybralo na vstupném 56 203 Kčs a to po 1 Kčs. V následujícím roce se vstupné upravilo na 2 Kčs pro dospělé a 1 Kčs pro děti. Návštěvníci mohli zhlédnout převážně evropskou faunu. Prvními obyvateli byli jelen karpatský, srnec, vlk, 10 mývalů, lišky, 1,0 dikobraz, různé druhy ptáků a údajně i černý kozel. O něco později přibyli daněk, dingo, fretka, jezevec, plch, pavián pláštíkový, bažant diamantový, zlatý a stříbrný, holub česká čejka, jestřáb, kachna pižmová, kalous ušatý, káně, kur džunglový, andulka, páv, sova pálená a želva řecká. V závěru padesátých let zoologická zahrada již chovala zástupce několika druhů zajímavých a exotických živočichů (1,3 pavián pláštíkový, 2,2 aratinga jendaj, 0,2 malpa kapucínská, 2,2 kakadu růžový, 1,1 amazoňan modročelý, 1,5 makak rhesus, 1,5 makak jávský, 1,1 sovice sněžní, 1,1 kočka bažinná, 0,2 kočkodan bělozelený, 1,2 mangabej pláštíkový (černý), 1,1 ara, 0,2 ženetka, 1,1 velbloud dvouhrbý, 1,0 dikobraz, 1,1 lama, 0,1 jelen, 1,1 pony), což se začalo kladně projevovat na návštěvnosti. Vývoj směřoval k získávání nových geneticky kvalitních zvířat, sestavování chovných skupin a párů schopných rozmnožování u vzácných a v přírodě ohrožených druhů. U řady zvířat se tyto předpoklady dařilo plnit. V prvních dvou desetiletích existence zoo se podařilo úspěšně rozmnožit dikobrazy, rysy, jaguáry, levharty, několik druhů jelenů, daňky, muflony, kamzíky horské, zubry evropské, z antilop pakoně modré, vodušky červené, antilopy losí a skákavé, antilopy nilgau a přímorožce jihoafrické. Počet chovaných zvířat a jejich druhové zastoupení postupně vzrůstalo z 12 druhů a 86 kusů v roce 1956, až k 378 druhům s téměř 1800 kusů v dnešní době. Stavy zvěře se zpočátku nezvyšovaly úměrně s výstavbou, ale většinou byla zvířata získávána v předstihu, což způsobovalo potíže s jejich umístěním, chovem i zazimováním. Zvířata byla často v zimním období umístěna i v kancelářích. Nezřídka se stávalo, že během velmi krátké doby bylo potřeba vybudovat zařízení náročná jak na peněžní prostředky, tak na pracovní síly. Po finanční stránce zoologická zahrada pociťovala stále nedostatek.

Ke konci roku 1958 se již udává, že v zoo bylo kromě hospodářských budov je v objektu dřevěný barák na zazimování zvěře, kiosk pro občerstvení, pokladna, chata-skladiště, garáž, kůlny, seníky a zděná budova pro přezimování opic. Příspěvek odboru školství a kultury rady KNV činil 270 000 Kčs. Krajská zoo měla k 1. 1.1959 celkem 159 kusů zvěře v ceně 25 003 Kčs a 208 kusů krmné a produkční zvěře (králíci, morčata, krysy a slepice) v ceně 2 068 Kčs. Náklady na krmný den v té době činily 135 Kčs. Vedení zoo také jednalo o prodeji dvou zvěřincových vozů na chov šelem s Československými cirkusy.

Koncem padesátých let bylo postavení zoologické zahrady nelehké, což dokládá "Průvodní zpráva k rozvaze rozpočtových organizací z poloviny roku 1959" podepsaná tehdejším ředitelem Dr. Roubíčkem, který se vyjadřuje, že za současných finančních a personálních podmínek by bylo vhodnější teprve tři roky otevřenou zoo zavřít. Dokonce hrozilo její úplné zrušení, v "Protokolu o výsledku kontroly účetní evidence" z počátku roku 1959 se mimo jiné píše:

Podle rozhodnutí Ministerstva školství a kultury ze dne 5. srpna 1958 bylo stanoveno "Zrušit zoologickou zahradu na Sv. Kopečku u Olomouce, neboť toto zařízení nemá pro svou další činnost zajištěny nejzákladnější podmínky." V tomto svém rozhodnutí se pracovníci ministerstva opírali o výsledek prověrky, kterou prováděli pověření odborní pracovníci. Pracovníci kontrolního odboru (rady MěNV - pozn. redakce) na základě prováděné kontroly po zvážení účelnosti tohoto kulturního zařízení jak po stránce kulturní tak i ekonomické se s rozhodnutím ministerstva - zrušit Zoo na Kopečku u Olomouce - plně ztotožňují. Při vytváření tohoto svého názoru jsme se opírali zejména o tyto skutečnosti:

Po stránce kulturní:
1. Zoo je příliš vzdálena od Olomouce, čímž se snižuje návštěvnost.
2. Na návštěvnost má velký nepříznivý vliv i to, že zoo má k dispozici malý počet zvířat a naprosto postrádá exotické, atraktivní druhy.
3. V ČSR je 11 zoo a z nich zoo na Kopečku má nejnepříznivější podmínky pro svou existenci na základě čehož bylo rozhodnuto ji zrušit. Dovoz zvěře je omezen a zdaleka nestačí pokrýt potřebu všech zoo. Při přidělování jednotlivých kusů zvěře je Olomouci přidělována jen ta zvěř o kterou jiné zoo nemají zájem, takže do budoucna není možno počítat s rozšířením zvěře o zajímavější druhy. Mimo to v důsledku absolutního nedostatku vody ani by nebylo možno některé druhy zvířat v zoo na Kopečku chovat.
Po stránce ekonomické:
1. Zoo měla k 1. 1. 1959 159 kusů zvěře v ceně Kčs 25 003,70 přičemž celkové náklady na provoz zoo činily v roce 1958 Kčs 261 870,44 a bylo zde zaměstnáno celkem 16 pracovníků. Na celkové náklady si zoo vytvořila vlastní příjmy (vstupné) ve výši celkem Kčs 76 388,71 takže zoo byla ztrátová částkou Kčs 185 481,75.
2. Pro svoji odlehlost nemůže si zoo zajistit jako ošetřovatele zvěře kvalitní pracovníky (přesto, že platové podmínky jsou poměrně výhodné). Jsou získáváni pouze pracovníci duševně i fyzicky méně zdatní, čímž je dosahována nízká produktivita práce.
3. Nízká návštěvnost (za celý rok 1958 celkem 49 936 návštěvníků) má značný vliv na ztrátovost podniku a do budoucna není možno počítat s podstatnějším vzrůstem návštěvníků.
4. Celkem je možno po stránce ekonomické zhodnotit situaci tak, že zoo prakticky živoří, že vynaložené náklady na provoz zdaleka nejsou vyváženy kulturním přínosem. Podstatné také je to, že ani do budoucna není možno počítat s větším zvratem k lepšímu.

Na základě těchto skutečností doporučuje kontrolní odbor Krajskou zoologickou zahradu na Kopečku u Olomouce zrušit. Aby však občané olomouckého kraje a zejména pak mládež nebyli ochuzeni o toto jinak velmi důležité kulturní zařízení doporučujeme vybudování zoologického koutku v prostoru města Olomouce, kde by bylo možno umístit zvěř z Kopečku. Náklady na provoz zoo by se podstatně snížily, zvětšila by se návštěvnost zoologického koutku, takže ztrátovost tohoto zařízení by se snížila na minimum a snad by se dalo docíliti i vyrovnanosti rozpočtu a soběstačnosti zařízení. Zvýšil by se jistě i počet návštěvníků z řad školní mládeže, pro kterou by tyto prohlídky byly přínosem ve školní výuce.

Z dobového tisku

Mladá fronta 4. 3.1958

Zoologická zahrada v sadech

Krajská zoologická zahrada Olomoucka, která je umístěna v lesích na Sv. kopečku má být přemístěna do Bezručových sadů v Olomouci. Na S. kopečku zvířeně nesvědčí a kromě toho je zahrada příliš vzdálena.

Stráž lidu, Olomouc 12. 2. 1959

Zima v olomoucké ZOO

Je zajímavé, že některá přirozeně teplomilná zvířata v olomoucké zoo se bez obtíží přizpůsobila našemu zimnímu počasí. Například pštros. Vesele se prochází po vysokých závějích sněhu. Dikobraz, jehož domovem je jižní Evropa a severní Afrika, také nepohrdne procházkou na mrazu.

Párek divokého psa dingo si letos přispíšil a už od ledna pečuje o štěňata. Jinak pečliví rodiče někdy opustí na okamžik své potomstvo, ale hned se vracejí, když uslyší úpěnlivý křik malých.

Celá zoologická zahrada se již připravuje na sezónu. Důkladně se zde opravuje různé zařízení, připravují se příbytky pro řadu nových zvířat, která letos zoo obohatí. Budou to velbloudi, klokani, ženetky, pštrosi a lamy. Však až vysvitne teplé sluníčko, přijďte se podívat.

Stráž lidu, Olomouc 2. 6.1959

Čekají velblouda, klokany a lamu

Krajská zoologická zahrada na Kopečku u Olomouce byla letos obohacena o nová zvířata: o dva mladé medvědy, vlka, yaka, bílého daňka a srnce. Tento týden čekají v ZOO, že dostanou ještě velblouda, klokany a lamu. Dnes má zoologická zahrada již přes sto zvířat. Největší pozornost dětí i dospělých vzbuzují hraví medvědi a opice svými veselými kousky. Krajská zoologická zahrada pořádá zdarma exkurse pro biologické kroužky ze závodů, JZD, a škol. Její pracovníci navštěvují školy a všechna pracoviště a dělají přednášky o životě zvířat, přičemž promítají poučné filmy.

Článek z tisku 15. 12.1959

Hurvínek v ZOO

I v zimním období je návštěva v zoologické zahradě na Kopečku u Olomouce zajímavá, neboť exotická zvěř je umístěna ve dvou vytopených pavilonech. Novou zvláštností zoologické zahrady je opičí mládě, které se v tyto dny narodilo samici pláštíkového paviána. Mládě dostalo jméno Hurvínek, poněvadž se podobá známé loutce. Kromě toho má zahrada nové přírůstky: dva mladé oslíky, dvě divoké kočky a laň jelena Dybowského. Zoologická zahrada na Kopečku u Olomouce je otevřena denně od 8 hodin do setmění.