Novinky
KLOKÁNCI MAJÍ KLOKÁNKA
Klokánek králíkovitý se ve staronovém pavilonu zabydlel rychle. První noc v novém bytě strávil nejspíš všelijak, ale během těch dalších už nepochybně pracoval. Na potomcích. A že byla jeho činnost úspěšná, o tom se naši ošetřovatelé přesvědčili tento týden, kdy spatřili mládě. „Reprodukční cyklus u klokánků je unikátní. Samice je březí 3 týdny, poté porodí mládě o hmotnosti 300 mg, které se další 3 měsíce dále vyvíjí ve vaku. Teprve poté vak pozvolna opouští. Datum narození je tedy v tomto případě značně nejisté,“ vysvětluje zooložka Ing. Jitka Vokurková.
CHOV V ZOO OLOMOUC
Olomoucká zoo chová klokánky od roku 1999. Doposud se zde podařilo úspěšně odchovat celkem 21 mláďat.
OBECNÉ INFORMACE
Klokánek králíkovitý je řazen do samostatné skupiny takzvaných krysích klokánků, žije v lesnatých oblastech Austrálie. Má chápavý ocas, pomocí něhož sbírá a nosí např. trávu a kůru coby stavební materiál svého hnízda. Je to striktně samotářský noční živočich, přes den pobývá v hnízdě. Kolonizace a rozvoj zemědělství s sebou přinesla vykácení lesů a křovin, ve kterých klokánci žili, nové potravní konkurenty-králíky, a nové predátory-hlavně lišku. To ve svém důsledku vedlo k rychlému úbytku klokánků a již na začátku 20. století z většiny svého bývalého území zmizeli. Jediným místem, kde se klokánkům podařilo přežít, byly lokality na jihozápadě Austrálie. Programy na jejich záchranu v 80. letech 20. století vyústily v jejich převoz na ostrovy při pobřeží jižní Austrálie, kam se králíci, hlodavci, lišky, kočky ani zdivočelí psi nedostali. V roce 1999 proběhla poslední vlna reintrodukce klokánka na další vhodné lokality. Na Mezinárodním červeném seznamu IUCN je zařazen mezi kriticky ohrožené druhy, v přírodě se jeho populace odhaduje na pouhých 15 000 jedinců.
ZAJÍMAVOSTI
Spolu s dalšími devíti druhy se považuje za předky pravých klokanů. V přírodě pije vodu jen minimálně, vystačí si s vodou obsaženou v jeho nejoblíbenější potravě-houbách. Živí se převážně podzemními plodnicemi hub. Potravu doplňuje cibulemi, hlízami, semeny a pryskyřicí.