V Zoo Olomouc se patrně velbloudí samice dohodly, že bude dobré přivést na svět mláďata ve stejnou dobu. 17. 3. porodila 28letá samice Eliška narozená v olomoucké zoo, které mateřství velmi prospělo a chová se, jako by omládla. 24. 3. rodila i další samice Tereza. „Obě mláďata od prvopočátku výborně prospívají, což kontrolujeme také pravidelným vážením. Návštěvníci je už mohou vidět ve výběhu. Vysoko březí zůstává ještě mladá samice Masafi, která bude rodit poprvé. Že by jí však praskla voda, zatím nehlásila,“ uvádí zooložka RNDr. Libuše Veselá. Otcem všech mláďat je samec Lorenzo, který před 5 lety přicestoval z ostravské zoo. Olomoucká zahrada chová velbloudy dvouhrbé téměř od prvopočátků zahrady, a to od roku 1958.

MÝTUS HRBŮ PLNÝCH VODY
Díky upravenému metabolismu vydrží velbloud bez vody až 2 týdny, tolerují až 30% ztrátu tekutin v těle, což žádný jiný savec nedokáže. Jakmile však dorazí do oázy, mohou během patnácti minut vypít až 150 litrů vody. Velbloud je také jediným savcem, jenž má oválné červené krvinky, které mu usnadňují průtok krve v případě dehydratace a současně při nárazovém příjmu tekutin mnohonásobně zvětší svůj objem. Velbloudi mají dobře vyvinutý čich a rozpoznají vodu na vzdálenost 17 km. Délka přežití bez vody závisí na potravě. Hrb neobsahuje vodu, jak se někteří lidé mylně domnívají, ale tuk. Jeho zásoba může dosahovat až 40 kg. V případě nouze ho metabolizují na energii a vodu, ale odvádí i tělesné teplo.

A TATI, HOŘÍ H….?
A ptáte-li se, zda h… hoří, tak velbloudí ano. Trus je tak dokonale zbaven vody, že je možné ho použít k rozdělání ohně. Jedná se o domácí býložravá zvířata domestikovaná asi před 4,5 tisíci lety, chovají se v počtu okolo 1,5 milionu jedinců. Divoce žijí jen velbloudi dvouhrbí v poušti Gobi a severozápadní Číně v počtu necelých 1 000 jedinců, jedná se tedy o druh kriticky ohrožený. Velbloudi se pouštním podmínkám umí neskonale dobře přizpůsobit. Jejich srst, která slouží jako velmi dobrý tepelný izolant, je doslova mistrovským dílem přírody a dokáže je chránit před mrazy až – 40 °C. Úzké štěrbiny nozder se při písečné bouři semknou a brání pronikání jemných pískových částeček. Uši chrání husté chomáče srsti a oči dlouhé dvojité řasy. V případě nutnosti zakryje velbloud oční bulvu průhledným víčkem a začne slzet, aby vyplavil případná zrnka písku. Pociťuje-li velbloud ohrožení, či se potřebuje bránit, používá 3 zbraně. Kouše, což je při velikosti jeho tlamy a síle stisku vcelku nebezpečné, protože především samec disponuje poměrně velkými špičáky. Kope – nemá kožní řasu ve slabinách, takže jeho nohy mají velký akční rádius umožňující kopat do všech stran. A plive. Sliny s bachorovou tekutinou a s požvýkanými
částicemi potravy střádá a ve chvíli, kdy je munice dostatek a velbloud situaci vyhodnotí patřičným způsobem, vyhledá terč a plivne. Agresivní bývají převážně samci v říji, ale někdy i matky, které brání svá mláďata.