Ze svého zimoviště byli zpět do letní voliéry vypuštěni ibisi skalní. Tomuto kroku předcházel odchyt, pravidelné preventivní odčervení, nakládka do transportních beden a v závěru vypuštění v obří voliéře v blízkosti Pavilonu šelem. „V průběhu zimy se hejno na základě doporučení koordinátora evropského záchovného programu (EEP) rozšířilo o tři mladé samce a jednu samici ze zoo ve švýcarském Zürichu, čímž se vyrovnal nepříznivý poměr pohlaví v našem hejnu a ptáci tak dostanou možnost každý najít svůj protějšek,“ uvádí kurátor ptáků MVDr. Jan Kirner. Celkem jich tedy pobývá ve voliéře 13. Pozorný návštěvník si již v těchto dnech může povšimnout dvou párů, které pracují na stavbě svých hnízd.

POUŠTNÍ STAŘÍK
Waldrapp, jak se ibisovi skalnímu také říká, znamená „lesní krkavec“. S biotopem, který obývá, ale nemá toto jméno mnoho společného. Žije v horách nebo suché krajině, kde hnízdí na skalních římsách. Zato název latinský vystihuje tento ohrožený druh mnohem více. Geronticus eremita by se dalo volně přeložit jako „pouštní stařík“ či „starý poustevník“. Při pohledu na hlavu tohoto ptáka je příměr k holohlavému starci více než příznačný. Nicméně dva z našich nových „švýcarských“ ibisů lysou hlavu ještě nemají, a to proto, že se jedná o mláďata, která do jednoho až dvou let věku mají hlavu ještě stále opeřenou.

OBECNÉ INFORMACE
Přirozeně se vyskytoval v severní Africe, na Blízkém východě a na několika místech v Evropě. Tady byl ale dočista vyhuben v 16. století, a i mimo Evropu mu hrozilo vyhynutí koncem 20. století. Populace v zoologických zahradách naštěstí byly stabilní a chov se dobře dařil. Na vhodných lokalitách tak mohlo započít vypouštění jedinců odchovaných v lidské péči zpět do volné přírody, které trvá doteď. Nyní můžete díky společnému úsilí mnoha zoologických zahrad pozorovat volně žijící ibisy skalní v Alpách nebo na několika místech ve Španělsku. Ibis skalní je velmi charismatickým druhem, který je jednou z vlajkových lodí úspěchu zoologických zahrad na poli ochrany přírody