30. května v 17:37, den před svými 14. narozeninami, porodila samice žirafy Rothschildovy své třetí mládě. Od předchozího porodu uplynula dosti dlouhá doba, jelikož i v olomoucké zoo bylo rozmnožování žiraf pozastaveno. Zřejmě z tohoto důvodu došlo u žirafí matky ke
komplikacím v podobě zhoršení průchodnosti porodních cest a následnému přidušení mláděte, otoku jeho mozku zapříčiněného nadměrným tlakem, který překonávalo. Edém mozku obvykle provází neurologické potíže a zpomalení psychomotorického vývoje. „Malý samec zůstal ležet, nehýbal se, po resuscitaci špatně dýchal z důvodu zalití dýchacích cest plodovou vodou, neudržel vzpřímenou hlavu, nekoordinoval pohyby ani polohu, překrvené oči na podněty nereagovaly, nebyl u něj patrný sací reflex. Po základním ošetření dostal sondou do žaludku mlezivo. Porodní hmotnost cca 75 kg však svědčila pro běžnou hmotnost zdravého žirafího novorozence,“ uvádí MVDr. Lenka Chrastinová. Ošetřovatelé věděli, že matka spolupracuje a rozhodli se i s vědomím nejistého výsledku vrátit mládě do života a následně k matce, což znamenalo probdít s ním několik nocí, neustále ho zvedat a vodit. Trpělivě, oddaně, s dodáním síly samotnému zvířeti.

ŽIVOT VS. EUTANÁZIE
Každým okamžikem si ošetřovatelé uvědomovali, že kdyby nastal během odchovu problém neslučitelný s posláním zoologických zahrad, přistoupí k eutanázii. Ztráta zraku, nemožnost pohybu, nepřítomný sací reflex, nezačlenění se do stáda – neschopnost socializace, zlomená končetina, nadměrná agresivita, genetické postižení jsou faktory, které k eutanazii vedou a jejich rozporováním se markantně snižuje snaha o zachování zdravé populace i druhu samotného. „Rádi bychom na tomto případu veřejnosti ukázali, že i pro nás jsou některá rozhodnutí velmi těžká. Zvířata utrácíme až po vyčerpání veškerých ostatních možností, současně musíme zastupovat přírodu, abychom v konečném důsledku nepodporovali vymizení živočišného druhu z naší planety, ale zajistili životaschopnou populaci pro další generace,“ dodává ředitel Zoo Olomouc Dr. Ing. Radomír Habáň.

PO KRŮČKÁCH ZA SVOU MATKOU
Edém mozku každým dnem postupně ustupoval, mládě se zotavovalo po malých krůčcích, a to doslova. Nejprve začalo bez potíží dýchat, stabilizovalo polohu krku, objevil se sací reflex, močilo, s pomocí se postavilo. Další den se v sice nejisté, ale i tak chůzi, pohybovalo
s oporou ošetřovatelů, následující dny chodilo už pouze pod dozorem, dokázalo si samo lehat a vstávat, pít ve stoje, zlepšoval se mu zrak. Jak čas plynul, sameček začal poskakovat, cválat, pozorovat okolí. Ostatní žirafy o něj projevovaly velký zájem. A ten největší jeho matka. V těchto dnech lze říci, že je na nejlepší cestě stát se samostatným a plnohodnotným členem stáda, se kterým bude vyrůstat. Se svou matkou už i poprvé strávil svůj velký den. Jejich první společný, přirozený a šťastný. Od té doby s ní je neustále, což budou moci, co nevidět, pozorovat už i návštěvníci.