V těchto dnech bude opouštět hnízdo na skále v obří voliéře u Pavilonu šelem mládě ibisa skalního, které se vylíhlo pod rodiči 26. 5. 2024. Považujeme to za jeden z velkých úspěchů letošní sezóny, protože tyto velmi vzácné ptáky se nám podařilo odchovat po pětileté pauze. Až do minulé sezóny byl v hejnu nepříznivý poměr pohlaví. Voliéru obývalo o polovinu méně samců než samic, což v chovu ptáků, kteří žijí v hejnech, nikdy není dobré. Dovezli jsme proto tři mladé samce a jednu mladou samici. Dále jsme se díky pečlivému pozorování domnívali, že na skalách hnízdící ibisové se v naší voliéře přou o jedno konkrétní „ideální“ místo k hnízdění. Tuto římsu si již několik let vybírají ke hnízdění rodiče letošního mláděte, ale v předchozích letech o svá vejce přicházeli. Pravděpodobně v důsledku nešťastného vyhození vajec jiným ibisem při potyčce o hnízdo. „Vyrobili jsme proto hnízdní niky „na míru“ a rozmístili je po skále. A světe div se, v letošní sezóně všichni ptáci našli svůj protějšek, vystavěli hnízda a celá kolonie začala vyvíjet mimořádnou aktivitu. Dokonce zahnízdila i nejstarší samice, která se letos dožívá 28 let! I když je výsledkem „pouze“ jedno mládě, je to pro nás obrovský posun,“ uvádí kurátor ptáků MVDr. Jan Kirner. Díky analýze DNA ze vzorku peří víme, že se jedná o samičku, jejíž další osud bude záviset na rozhodnutí koordinátora evropského záchovného programu (EEP). Ibisy skalní čeká v letošním roce ještě jedna změna. Celé hejno najde nový celoroční domov v obří voliéře nazývané „Bábovka“ a návštěvníci tak budou moci tento druh obdivovat i během zimních měsíců.

V EVROPĚ VYHUBEN, PO 400 LETECH SPATŘEN NA HARLEYI VE ŠVÝCARSKU
Ibis skalní je velmi charismatickým druhem, který je jednou z vlajkových lodí úspěchu zoologických zahrad na poli ochrany přírody. Přirozeně se vyskytoval v severní Africe, na Blízkém východě a na několika místech v Evropě. Tady byl ale dočista vyhuben v 16. století. I mimo Evropu mu koncem 20. století hrozilo vyhynutí. Populace v zoologických zahradách naštěstí byly stabilní a jejich chov se dařil. Na vhodných lokalitách tak mohlo započít vypouštění jedinců odchovaných v lidské péči zpět do volné přírody, které trvá doteď. Nyní lze díky společnému úsilí mnoha zoologických zahrad pozorovat volně žijící ibisy skalní v Alpách nebo na několika místech ve Španělsku. Velmi nezvyklým pozorováním bylo zahnízdění jednoho páru ibisa skalního na parapetu prodejny značky HarleyDavidson v průmyslové zóně letiště v Zürichu v minulém roce. Jednalo se o první zaznamenané hnízdění ve Švýcarsku po 400 letech.

POUŠTNÍ STAŘÍK
Waldrapp, jak se ibisovi skalnímu anglicky také říká, znamená „lesní krkavec“. Žije však v horách nebo suché krajině, kde hnízdí na skalních římsách. Zato název latinský vystihuje tento ohrožený druh mnohem více. Geronticus eremita by se dalo volně přeložit jako „pouštní stařík“ či „starý poustevník“. Při pohledu na hlavu tohoto ptáka je příměr k holohlavému starci více než příznačný. Opeřenou hlavu mají jen mláďata do jednoho až dvou let věku.