Pavilon netopýrů prochází svou rekonstrukcí. Postaven byl v roce 1999 a v těchto dnech vrcholí poslední práce. „Došlo k výměně střešní krytiny, podhledů, výměně parkosů, skel, světel a nové výmalbě. Prozatím se do něj navrátil klokánek králíkovitý, kaloně rodriguezské čeká přesun příští týden. Pro návštěvníky se dveře otevřou již od března a nově se uvnitř setkají s kdysi původními obyvateli kusu liščími. Fenci najdou nový domov na vrstevnicové cestě a budou k vidění tedy i ve venkovním výběhu. To pro ty návštěvníky, kterým se do společnosti kaloňů příliš nechtělo a mrzelo je, že fenky nevidí,“ uvádí zooložka Ing. Jitka Vokurková. V pavilonu panuje obrácený světelný režim, jelikož kaloni patří ke zvířatům s noční aktivitou, přes den se jim tedy simuluje tma, aby je návštěvníci spatřili aktivní. Večer se v pavilonu rozsvítí a kaloni se uchýlí k odpočinku.
CHOV V ZOO OLOMOUC
Olomoucká zoo chová klokánky od roku 1999. Doposud se zde podařilo úspěšně odchovat celkem 20 mláďat.
OBECNÉ INFORMACE
Klokánek králíkovitý je řazen do samostatné skupiny takzvaných krysích klokánků, žije v lesnatých oblastech Austrálie. Má chápavý ocas, ten však oproti klokanům nepoužívá jako pátou končetinu, ani jím neuchovává rovnováhu. Pomocí ocasu sbírá a nosí např. trávu a kůru coby stavební materiál svého hnízda. Je to striktně samotářský noční živočich, přes den pobývá v hnízdě. Kolonizace a rozvoj zemědělství s sebou přinesla vykácení lesů a křovin, ve kterých klokánci žili, nové potravní konkurenty, králíky, a nové predátory, hlavně lišku. To ve svém důsledku vedlo k rychlému úbytku klokánků a již na začátku 20. století z většiny svého bývalého území zmizeli. Jediným místem, kde se klokánkům podařilo přežít, byly lokality na jihozápadě Austrálie. Programy na jejich záchranu v 80. letech 20. století vyústily v jejich převoz na ostrovy při pobřeží jižní Austrálie, kam se králíci, hlodavci, lišky, kočky ani zdivočelí psi nedostali. V roce 1999 proběhla poslední vlna reintrodukce klokánka na další vhodné lokality. Na Mezinárodním červeném seznamu IUCN je zařazen mezi kriticky ohrožené druhy, v přírodě se jeho populace odhaduje na pouhých 15 000 jedinců.
ZAJÍMAVOSTI
Spolu s dalšími devíti druhy se považuje za předky pravých klokanů. V přírodě pije vodu jen minimálně, vystačí si s vodou obsaženou v jeho nejoblíbenější potravě - houbách. Živí se převážně podzemními plodnicemi hub. Potravu doplňuje cibulemi, hlízami, semeny a pryskyřicí.