Kalimika, neboli tamaríny skákavé, chová olomoucká zoo od roku 1997. Po úhynu chovného páru v roce 2023, kdy samice byla s délkou života 25 let rekordmankou, jsme na jaře tohoto roku získali samičku ze Zoo Ljubljana a samce ze švýcarské Walter zoo, čímž jsme získali mladý nadějný pár, a k tomu i doporučení koordinátora k rozmnožování tohoto druhu v naší zoo. „S Mikulášem 6. 12. se naše naděje proměnila ve skutečnost. Po 25 letech se narodilo životaschopné mládě, které samice nosí na zádech kolem krku jako šálu. Daří se mu velmi dobře a máme z něj nevýslovnou radost. Dnes si ho mohli povšimnout i první návštěvníci. Na jeho zachycení fotoaparátem však teprve čekáme, stejně jako na určení pohlaví, které proběhne při veterinární kontrole a čipování za zhruba 4 měsíce,“ uvádí Ing. Jitka Vokurková. Za dobu chovu se v Zoo Olomouc narodila 4 mláďata. Tato zahrada je současně jediná v zemi, kde se kalimika chovají.

VÝJIMEČNÉ DRÁPKATÉ OPICE
Tento druh byl poprvé popsán v roce 1904 a je jediným zástupcem rodu Callimico. Dokáže bvelmi dobře šplhat a skákat i do vzdálenosti čtyř metrů. Po průměrné době březosti 144-159 dnů samice obvykle porodí jediné mládě, a ne dvojčata jako u jiných kosmanů a tamarínů. V prvních týdnech života se o mládě stará a nosí je především matka. Otec a ostatní členové skupiny se výchovy účastní až později. Mláďata jsou kojena tři měsíce, v té době si již začínají samostatně shánět potravu. Dospívají ve druhém roce života. Na rozdíl od ostatních druhů čeledi Callitrichidae může samec pářit více samic v jedné skupině, avšak samice se stávají vůči sobě agresivní a bojují o dominantní postavení. Mají schopnost rodit dvakrát ročně. Půlroční porody se pravidelně vyskytují v chovech a méně již ve volné přírodě a jsou připisovány poporodní říji, která umožňuje samici zabřeznout velmi brzy. K těmto vícečetným porodům přispívá i dostupnost hub – jejich důležitého zdroje potravy.

OBECNÉ INFORMACE
Kalimika patří k tzv. drápkatým opicím, které mají přeměněné nehty na drápky. V pralese se nejčastěji pohybují ve výšce do 5 metrů. Vyskytují se na severozápadě Jižní Ameriky, konkrétně obývají houštiny a přízemní patra pralesů Bolívie, Brazílie a Peru, kde za účelem vyhledávání potravy často sestupují i na zem. V přírodě jsou ohroženi ztrátou přirozeného prostředí v důsledku kácení deštných lesů. V jejich potravě je v menší míře zastoupeno ovoce, květy i míza stromů a ve větší hmyz, pavouci, vejce a menší druhy obratlovců. Houby tvoří majoritní část jejich potravy, i v období sucha bývají v potravě zastoupeny až 40 %. Jsou jedinými tropickými primáty, o kterých je známo, že jsou na tomto zdroji potravy závislí. Členové skupiny vydávají syčení, trylky a dlouhé cvrlikání, aby ukázali hrozbu nebo dominanci. Předpokládaná délka života je až 18 let.