Samec i všechny samice soba polárního v Zoo Olomouc pochází z našeho chovu. Postupně přivedli na svět 8 mláďat (4, 4). Rodila se od 2. do 12. května. Některá mláďata jsou prozatím téměř bílá, ale v dospělosti tato barva přejde do světle šedé, jiná se rodí v barvě hnědé. „Mláďata prospívají a daří se jim dobře. Tito zarytí seveřané, pocházející z arktických oblastí, čelí v zimním období ve své domovině teplotám blížícím se padesáti stupňům pod nulou,“ uvádí zooložka Ing. Eliška Veselá. Soby chováme od roku 1994, kdy jsme přivezli zakládající skupinu ze Zoo v Kolmardenu ve Švédsku. V Zoo Olomouc přišlo na svět už 118 letošní mláďat.

V ZIMĚ ZHUBNE AŽ O 30 KG
Parohy na rozdíl od ostatních jelenovitých mívají obě pohlaví. Samci je shazují po říji, která začíná v srpnu, samice až po porodu. V době říje samci projevují velkou agresivitu a nepřijímají potravu. Následně využijí příznivých podmínek, aby se vykrmili do kondice, která jim umožní přečkat krutou zimu. V přírodě během zimy mohou sobi přijít až o 30 % hmotnosti a mnozí z nich i o život.

NÁROČNÝ STRÁVNÍK
Chov sobů není jednoduchý z důvodu náročnosti těchto kopytníků na složení potravy. Na jaře, když jsou samice březí, i v létě, kdy kojí svá mláďata a kdy samcům rychle roste paroží, se v přírodě pasou na množství rozmanitých druhů bylin a výhonků dřevin (cca 300 druhů), které jsou velmi výživné a obsahují množství vitamínů, minerálů a proteinů. V zimě se živí hlavně lišejníky. Jejich potrava v zoo tedy musí být rovněž bohatá. Potřebují velké množství okusu, kvalitního sena, zeleného krmení a speciálních granulí.

OBECNÉ INFORMACE
Je odhadováno, že na světě žije okolo 7 milionů jedinců soba polárního, z toho 3 miliony domestikovaných a 4 miliony divoce žijících zvířat. Některé poddruhy divoce žijících sobů jsou velmi vzácné a ohrožené vyhubením. Žijí všude kolem severního polárního kruhu, v Severní Americe na Aljašce, v Kanadě a Grónsku, ve Skandinávii a v severní části Ruska, v místech, kde teploty mohou sahat až k -50 °C. Jejich výskyt však lze určit třemi typy oblastí. Sobi obývající tundru na pevnině se vydávají na náročné migrační cesty mezi zimními a letními stanovišti, z nichž nejznámější je tah sobů z Aljašky, kdy přes dané místo může za den přejít až 200 000 jedinců. Táhne-li v blízkosti sobí stádo, je slyšet praskavé zvuky jejich pohyblivých kloubů. Sobi obývající ostrovy pobývají naopak téměř stále na jednom místě. Stejně jako sobi v lesích, ti však mohou putovat dál, je-li jejich revír vypasen. Sobi mají široká kopýtka umožňující chůzi na ledu, sněhu i v bahnu, které se tvoří tím, že v létě do hloubky několika decimetrů roztají oblasti permafrostu (trvale zmrzlé půdy). Barva kožešiny kolísá od světlehnědé přes tmavohnědou, u některých sobů až k černé. Sobi grónští, mají zbarvení zejména u starých samců téměř stříbřité. Sobí kožešina chránící před mrazy je hustá natolik, že se její jednotlivé chlupy ani nedají od sebe oddělit, aby bylo vidět kůži. Hlavními predátory sobů jsou vlci.