Tři mláďata klokánků
Klokani představují nejznámější a nejpočetnější skupinu vačnatců. Patří k nim i méně známá skupina čtyřprstých klokánků, kterých olomoucká zahrada v Pavilonu netopýrů chová hned 3 druhy, a ty pravidelně i množí. Jedná se o klokánka rudohnědého, krysího a králíkovitého. „Když bude mít pozorný návštěvník štěstí, uvidí u každého druhu právě jedno mládě. Mláďata sají mateřské mléko, dospělci v přírodě pijí vodu, ale jen minimálně, vystačí si totiž s vodou obsaženou v jejich nejoblíbenější potravě – houbách, které tvoří v určitém ročním období až 80 % jejich potravy. U nás v zoo jim nejvíce chutnají hlívy, žampiony a batáty,“ uvádí chovatelka Kateřina Hluchá. Ačkoliv v zoo se jedná o poměrně nenápadné chovance, kterých si řada návštěvníků ani nevšimne, v přírodě jsou klokánci často velmi vzácní. „Čtyřprstí klokánci žijí výhradně v Austrálii a na Tasmánii, přičemž celou třetinu (4 z 12 známých druhů) již lidé vyhubili. I proto je důležitý jejich chov v lidské péči včetně zoologických zahrad, který představuje důležitou pojistku proti potenciálnímu vyhubení. Pro dva ze tří druhů (klokánka králíkovitého a krysího) je zřízen a veden Evropský záchovný program (EEP),“ uvádí zoolog doc. Jan Pluháček.
KLOKÁNEK RUDOHNĚDÝ – AEPYPRYMNUS RUFESCENS
Největší z klokánků a současně v přírodě dosud hojný druh, který však v zoologických zahradách nebývá zastoupen příliš často. Má noční aktivitu, přes den odpočívá v kuželovitých hnízdech vyrobených z trávy, větviček a kapradin, které si k jeho stavbě sbírá předními končetinami a nanosí chápavým ocasem. V jednom okamžiku může mít postaveno až pět hnízd, která používá. Samci chodí navštěvovat hnízda samic každý den až do okamžiku, kdy je samice v říji. Vokalizace klokánků zahrnuje poplašné volání, jemné syčení, chrochtání, či zvuk evokující zvuk motorové pily.
KLOKÁNEK KRYSÍ – POTOROUS TRIDACTYLUS
Jeho populace v přírodě sice vytrvale klesá, avšak naštěstí stále nepatří mezi ohrožené druhy. Na rozdíl od dalších druhů je aktivní částečně i ve dne. Jak už název napovídá, je pro tohoto vačnatce příznačný protáhlý čumák, tělem se podobá více kryse i proto, že má zadní nohy kratší než ostatní klokani. Klokánci jsou vítanými zahradníky. V rámci ekosystému hloubí jámy, ve kterých se drží voda a usazují nánosy naváté větrem, což je skvělé prostředí pro klíčení semen.
KLOKÁNEK KRÁLÍKOVITÝ – BETTONGIA PENICILLATA
Jedná se o druh, který byl od roku 2008 hodnocen jako Kriticky ohrožený, neboť jeho stavy prudce klesaly. Nicméně úspěšným chovem v lidské péči včetně zoologických zahrad a zejména striktní ochranou v přírodě (přemisťování klokánků do nových oblastí a odstřel lidmi dovezených šelem) bylo v roce 2025 dosaženo jeho vyřazení ze seznamu ohrožených druhů.
