U MOŘSKÝCH KONÍČKŮ JE OTEC JISTÝ VŽDY. V ZOO OLOMOUC JSOU OPĚT K VIDĚNÍ.
V Zoo Olomouc máme opět prazvláštní rybky, mořské koníky druhu koníček kuda (Hippocampus kuda). „V minulosti se v zahradě chovalo několik druhů koníků, některé z nich se podařilo i rozmnožit. V expoziční nádrži pavilonu šelem a mořských akvárií je nově k vidění 10 jedinců a jen málokomu se povede najít všechny, jsou to vskutku mistři kamufláže. Koníky v akváriu doplňují zvláštní pestrobarevné rybky vřeténky mandarín (Synchiropus splendidus) a nádherné krevetky pruhované (Lysmata amboinensis)“, uvádí zástupce vedoucího Pavilonu šelem a mořských akvárií Josef Drtil. „Naše chovance jsme získali od soukromého chovatele jako odchov, což je u mořských ryb spíše výjimkou, převážná většina ryb se z důvodu složitého vývoje do chovů importuje. Zásadním problémem je velikost mláďat a nutnost podávání mikropotravy, často planktonní. Mořští koníčci přijímají převážně mraženou potravu,“ dodává chovatel Bc. Miroslav Vaverka.
PO TANCI PŘICHÁZÍ POŘÁDNÝ TYJÁTR.
PLNĚ VYVINUTÁ MLÁĎATA VYPOUŠTÍ NA SVĚT ZE SVÉHO TĚLA SAMEC!
U koníčků je známá otcovská rodičovská péče. Samci mají na bříšku váček, do kterého jim samička naklade vajíčka a dál se již o nic nestará. Za to sameček, který pojme několik set vajíček, si vajíčka sám
oplodní a nechá je v sobě vyvíjet až do fáze, kdy jsou malí koníčci schopní samostatného života a doslova je porodí i s viditelnými kontrakcemi. Vývoj ve vaku tak trvá do 28 dnů. Je to pěkný příklad oviviparie, kdy na svět vypouští plně vyvinutá mláďata, což u ryb není vůbec běžné. Co z toho takový sameček má? No přece jistotu otcovství, a výrazně tím zvýší i šanci svých potomků na přežití. O čisté monogamii však nemůže být úplně řeč, samičky jsou schopné vajíčky podarovat více protějšků, stejně tak samečci si mohou v případě dostatečně velkého váčku nabrat vajíčka i od dalších samic. Aby samec vajíčka získal, musí se samičce zalíbit a trochu jí i zatančit, měnit u toho barvu a celkově ji prostě trochu poškádlit. Rozšířen je široce, od Perského zálivu po jihovýchodní Asii, kolem Japonska, Austrálie, Indonésie i jihovýchodního pobřeží Afriky a kolem ostrovů Tichého oceánu. Obývá vody do 55 m hloubky, je vázán na prostředí s výskytem mořských řas, kolem kterých se s oblibou ocáskem omotává, což svědčí jeho přisedlému způsobu života a sázce na to, že ho nespatří predátoři. Na první pohled člověku ani jak ryba nepřijdou, bizarní tvar těla s ocasem a hlavou připomínající koně, navíc zakončenou trubičkou, k tomu téměř neznatelné ploutvičky a dlouhý chápavý ocas. Tím však jejich unikátnost nekončí. Živou potravu nasávají pomocí trubičkovitých úst, oči se pohybují nezávisle na sobě, podobně jakou u chameleonů, s nimiž mají podobnost i ve schopnosti částečně měnit barvu, aby splynuly s okolním prostředím, barva je variabilní od šedé po žlutou, často s černými skvrnkami. Tento druh dorůstá maximálně do 30 cm délky.