VZÁCNÍ KALONI SE ČIPUJÍ A VAKCINUJÍ.
LETOS SE V ZOO OLOMOUC NARODILO 16 MLÁĎAT
Zoo Olomouc chová celkem 67 kaloňů rodrigueských, což představuje po britské Zoo Chester druhou největší skupinu těchto vzácných letounů na světě mimo jejich domovský ostrov Rodrigues. Právě tam žijí jako ohrožený endemický druh, jehož existence je dlouhodobě vystavena řadě nástrah.
K největším hrozbám patří odlesňování, lov pro maso a rozšiřování lidských sídel, které kaloně připravuje o jejich přirozené prostředí. Devastující dopad měl také tropický cyklon v 70. letech 20. století, po němž jejich populace klesla na pouhých 70 jedinců a ocitla se na pokraji vyhubení. Díky intenzivní ochraně se však podařilo početnost populace postupně zvýšit až na přibližně 20 000 jedinců.
Kaloň rodrigueský je zařazen mezi ohrožené druhy a je součástí mezinárodních záchovných programů. Významnou roli v jeho záchraně sehrála také Zoo Jersey, založená Geraldem Durrellem. Ten se zasloužil o odchyt několika jedinců z volné přírody, kteří položili základy chovu tohoto druhu v zoologických zahradách.
„O to více nás těší, že se skupina v naší zoo každoročně rozrůstá v průměru o 15 mláďat. Letos se jich narodilo 16. Dnes mláďata v rámci pravidelné evidence podstoupila čipování a vakcinaci,“ uvádí zoolog doc. Jan Pluháček.
Všichni kaloni chovaní v olomoucké zoo jsou majetkem Mauricijské republiky a zoologické zahradě jsou pouze zapůjčeni.
SLADKÉ PLODY A NEKTAR TROPICKÝCH KVĚTIN
Kaloň rodrigueský, známý také jako kaloň zlatý, patří mezi letouny a je příbuzným netopýrů. Jeho původní domovinou je ostrov Rodrigues v Indickém oceánu, kde obývá tropické lesy. Základ jeho jídelníčku tvoří především listy, v závislosti na ročním období také ovoce, zejména sladké plody, a nektar tropických květin.
Kaloni se sdružují do kolonií a většinu dne tráví odpočinkem v korunách stromů. Za soumraku se vydávají hledat potravu. Díky silným drápům na zadních končetinách dokážou odpočívat zavěšeni hlavou dolů, často zabaleni do vlastních křídel. Na rozdíl od mnoha netopýrů nevyužívají klasickou echolokaci, ale orientují se především pomocí zraku a čichu.
V zoologických zahradách se běžně dožívají až 20 let, věkový rekord však činí úctyhodných 31 let. Samice obvykle rodí jediné mládě, o které v prvních měsících života intenzivně pečuje.
VÍTANÍ ZAHRADNÍCI, KTEŘÍ ROZNÁŠEJÍ SEMENA ROSTLIN
Kaloni mají nápadně velké oči, které jim umožňují dobře se orientovat i za šera. Výborný zrak jim společně s citlivým čichem pomáhá při vyhledávání potravy.
Tito plodožraví letouni sehrávají v přírodě nezastupitelnou úlohu. Při konzumaci ovoce polykají také semena, která následně roznášejí trusem do okolí. Přispívají tak k přirozenému šíření rostlin a obnově tropických lesů. Právem si proto vysloužili označení vítaní zahradníci.
Ačkoli se to může zdát zvláštní, některé rostliny přímo „usilují“ o to, aby jejich plody skončily v žaludku živočichů. Investují totiž energii do tvorby sladkých, šťavnatých a nápadných plodů, kterými lákají plodožravé kaloně. Ti jim tuto hostinu oplácejí tím, že jejich semena přenášejí na nová místa a pomáhají tak zachovávat rozmanitost tropické přírody.
