V ROCE 1925 JICH BYLO NAŽIVU POSLEDNÍCH 60.
Dne 20. 6. 2022 se rozšířila skupina zubrů evropských o další mládě a dnes již bylo k vidění. „Je to samička a možná k ní přibude ještě v brzké době sourozenec,“ upřesňuje zooložka Ing. Jitka Vokurková. Zubr evropský je impozantním živočišným druhem, který hraje po tisíce let klíčovou roli v přírodě starého kontinentu. Záchrana tohoto druhu se stala symbolem mezinárodního úsilí o ochranu přírody v celé Evropě.
ZÁCHRANA V POSLEDNÍ CHVÍLI
Domovinou zubra evropského byla Evropa a část Asie. Obýval lesní a lesostepní biotopy. Lov a devastace přirozenéhoprostředí ho však přivedly na hranici vymření. Ze tří geografických poddruhů (evropský, kavkazský a karpatský)se před vyhubením podařilo zachránit pouze poddruh evropský. Zubr evropský má dvě genetické linie. Bezpříměsi kavkazské krve, tzv. nížinná (Bělověžská) linie, kterou zakládalo 7 čistokrevných zvířat (4,3). Kavkazská krevpak koluje u zubrů tzv. nížinně – kavkazské linie. I zubr evropský byl však počátkem 20. stol. v přírodě vyhuben. V tédobě se naštěstí nacházelo několik zvířat u soukromých chovatelů. V r. 1925, kdy započalo jednání o záchraně zubrů, zůstávalo naživu cca 60 jedinců. Mezinárodní chov v oborách a zoologických zahradách vyústil v letech1952‒1966 k návratu zubrů v rámci repatriace do Bělověžského pralesa. V té době už pro ně skýtal bezpečný domov, nikoliv hrozbu jako v dobách minulých, kdy byl vyhledávanou lokalitou lovu místních panovníků. Postupně tak narůstal počet zvířat ve volné přírodě. V roce 2016 celkový počet zubrů dosahoval již 6573 jedinců, z toho 4472 žilo ve volné přírodě. Největší stáda v současnosti žijí v Polsku v části Bělověžského pralesa. Zubr evropský je nejen přísně chráněným zvířetem, ale zasloužil se i o vytvoření první Mezinárodní plemenné knihy, která eviduje čistokrevná zvířata, s případným využitím pro chov. V současné době dochází k repatriaci tohoto druhui v dalších zemích Evropy a Asie. Ve vojenském prostoru v Milovicích byla také vypuštěna skupina zubrů, která se tu i rozmnožuje. Několik dalších lokalit v ČR se k vypuštění zubrů připravuje.
CHOV ZOO OLOMOUC
Zubří obora ve slovenských Topoľčiankách se v r. 1959 stala hned po Polsku druhým největším chovatelem zubrů na světě. Právě z této obory v r. 1973 získala olomoucká zoo své první zubry. Úhynem býka Simona v r. 1986 chov v olomoucké zahradě ustal. Jeho znovuvzkříšení se pojí až s rokem 2013, od té doby se narodilo 12 zubrů.
OBECNÉ INFORMACE
Zubr je největším savcem Evropy, samci dosahují hmotnosti až 920 kg, samice až o polovinu méně. Samice jsou březí zhruba 9 měsíců. Za svůj život porodí cca 9 telat. V zajetí se může dožít v průměru až 26 let. Denní příjem potravy se pohybuje mezi 30‒60 kg. Potravu tvoří stromy a keře (33 %), trávy a byliny (67 %). Jako ostatní velcí býložravci hraje i zubr zásadní roli v přírodních ekosystémech při udržování vysokého stupně různorodosti biotopů, a tedy biodiverzity obecně. Zubři upřednostňují pastvu na otevřených prostranstvích a podél lesních okrajů, kde do značné míry potlačují růst náletových dřevin a keřů, čímž vytvářejí jemnou mozaiku různých prostředí nezbytných pro existenci řady živočichů a rostlin vázaných na bezlesá stanoviště.